logo
Vítáme Vás v katalogu info-turistiky, ubytování a hotelových balíčku. Máme tu pro Vás mnoho možností v informacích jak o turistice, sportu, ubytování a mnoha dalších.

Pátek (29.03.2024)
SVÁTEK: Taťána
ZÍTRA: Arnošt

*** Zamek Libochovice

Telefon: 420 416 591 611 - kastelán 420 416 591 443 - pokladna a rezervace 420 416 591 140 - fax
E-Mail: bennitto [zavinac] seznam.cz
Webové stránky: www.zamek-libochovice.cz

Rychlý kontakt

E-Mail:
Předmět:
Zpráva:
Napište číslici pět

Typ: Hrady a zámky
Oblast: Severní čechy
Město: Libochovice
Adresa: Nám 5. května čp.1 411 17 Libochovice
Cena: .

Zobrazit na mapě

Vážení návštěvníci,



Přijeďte k nám strávit příjemné chvíle.



Zámek je rodištěm významného českého vědce Jana Evangelisty Purkyně.



Zámecký areál je tvořen i rozsáhlým zámeckým parkem - francouzskou zahradou a anglickým parkem podél řeky Ohře na místě původního lužního lesa.



Klasická interiérová instalace nabízí průřez historickými styly od pozdní renesance, přes baroko a rokoko, až po styly 19. století se sbírkami vzácných gobelínů, unikátních kachlových kamen, skla, porcelánu i obrazů.



vítejte na oficiálních stránkách zámku Libochovice. Zámek se nachází v malebné krajině dolního Poohří lemované romantickými kopci Českého středohoří. Zámek leží uprostřed města Libochovice a patří ke skvostům raně barokní architektury severozápadních Čech.

Historie

Město Libochovice leží na levém břehu řeky Ohře ve výšce 169 m nad mořem. Nad městem se tyčí zřícenina hradu Hazmburka, jehož dějiny byly vždy úzce s Libochovicemi spjaty. Směrem na jih od města se zvedá slánská rovina a na severu kraj ohraničují charakteristické homolovité kopce Českého středohoří.

Roku 1272 patřilo městečko klášteru tepelskému. Prvně ověřené zmínky o Libochovicích procházejí až z roku 1336, kdy jsou Libochovice označeny jako „městečko hrazené“ s tvrzí. V té době zde stál farní kostel.
Krátce poté se stalo součástí panství hradu Klapého (pozdějšího Hazmburka), náležejícího pánům z Lichtenburka. Libochovice jim zřejmě náležely již od roku 1292. Kdy Heiman z Lichtenburka, dnes již nedochovanou listinou, udělil Libochovickým jisté dědiny a dovolil jim užívat magdeburského práva. Počátkem 14. století majetek obdržel Hynek ze Žleb a Lichtenburka z rodu Ronoviců a od Hynkova syna jej r. 1314 koupil král Jan Lucemburský. Roku 1335 však prodal hrad a ves Klapý, se statky a vesnicemi, městečko Libochovice s tvrzí (munitione) a vesnice Radovesice, Lhotu, Poplze a další – Zbyňkovi Zajícovi z Valdeka, pánu na Žebráku. (V tomto zápise je prvně v pramenech výslovně zmíněna libochovická tvrz.) Tento rod patřil mezi nejvýznamnější rody v království, a to hned po Rožmbercích a Šternbercích.

Od roku 1341 se psal Zbyněk Zajíc i jeho potomci s přídomkem z „Hasenburka“. Zbyněk Zajíc z Házmburka přestavěl libochovickou tvrz do gotické podoby a z této doby pochází i základy kaple při vchodu do zámku. Házmburští páni ale byli horliví katolíci a stáli v husitských válkách na straně císaře Zikmunda. Proto bylo r. 1424 městečko Libochovice husity spáleno a pobořeno a tvrz se ocitla v rozvalinách. O tom, že po husitských válkách byly městečko a zřejmě i tvrz obnoveny, svědčí list Jana ze Smiřic Oldřichovi z Rožmberka z roku 1446, v němž se píše:“Neb rač věděti, že nynie teď nedávno byl sem u pana Zbyňka (tj. Zbyňka Zajíce z Hazmburka) v Libochovicích, kdežto také pan Petr Holický i jiných drahně byli sú.“K tomuto setkání došlo tedy zjevně nikoli na hradě Hazmburku, ale v Libochovické tvrzi. Při vzpouře českých pánů proti králi Jiřímu z Poděbrad stáli Hazmburští proti Jiříkovi na straně Matyáše Korvína, jehož vojsko pak roku 1469 tábořilo na Hazmburku a velmi jej zpustošilo. Od té doby sídlili Zajícové většinou v Budyni a hrad se zámkem podléhal nezadržitelně zkáze. Znovu vybudované městečko Libochovice obdrželo na žádost nezletilého Jana III. z Hazmburka (1496 -1553) od krále Vladislava roku 1507 jarmark roční a trh týdenní. Roku 1517 pak od Jana III. z Hazmburka artikule cechu krejčovského, postřihovačského a soukenického. Po smrti Jana III. bylo panství roztříštěno na více částí. Libochovice tehdy patřily Kryštofu z Hazmburka, který sídlil v měšťanském domě v Libochovicích (dům „Zelená Hora“- dnes hostinec U černého orla), protože hrad Házmburk byl již zpustlý a rovněž tvrz v Libochovicích nebyla obyvatelná. Kryštof Zajíc prodává roku 1558 svůj díl panství hazmburského Janu staršímu z Lobkovic. Roku 1564 prodává jeho bratr Jiří Zajíc svůj díl témuž pánovi.
Tím končí panství hazmburské a vzniká panství libochovické, ke kterému v té době patří městečko Libochovice a 11 vesnic: Klapý, Sedlec, Vojnice, Lkán, Třtěno, Radovesice, Dubany, Poplze, Křesín, Levousy a Horka.

Jan starší z Lobkovic, pán na Zbirohu a Točníku, od roku 1554 nejvyšší hofmistr království českého, vyprosil u císaře Ferdinanda I. povýšení Libochovic na město, což se uskutečnilo zakládací listinou dne 7. srpna 1560. Město získalo právo pečetit červeným voskem, namísto dosavadního zeleného a právo jmenovat 12 konšelů. Stavebníkem renesančního zámku je tedy Jan starší z Lobkovic. Na místě původní gotické tvrze nechal postavit jednopatrový zámek, dodnes zachovaný v půdorysech současné stavby. Stavba měla pravidelný obdélníkový půdorys, ústřední dvorec uprostřed byl na všech stranách uzavřen obytnými křídly. Bližší podrobnosti o jejím vývoji se bohužel nedochovaly, ale podle doložených zpráv bylo na zámku až 29 místností, což svědčí o poměrně rozsáhlé budově. Pozdně gotická kaple, která v té době sloužila jako „vobecní kostel“ byla spojená se severním křídlem můstkem, či pavlačí, později přístavbou (prampouchem). K západní straně kaple přiléhá renesanční věž, původně zvonice kostela, později vodárna, která nese zbytky renesančních sgrafit (sgrafito =kresba na fasádě, vzniklá vyrytím ve vrchní vrstvě omítky na spodní, jinak zbarvenou vrstvu). Z renesanční stavby jsou také zdvojená okna, pojatá do barokní přestavby, která patrně použila renesančního zdiva. Zbytky renesančních sgrafit jsou také patrné v dolní části vnější zdi severního křídla.
Po jeho smrti ujal se vlády panství jeho syn Jiří Popel z Lobkovic. Roku 1591 udělil Jiří Popel městu mnohé výsady, mezi nimiž byla též výsada vaření piva. Pivovar byl zřízen i v rozsáhlých sklepích pod zámkem. (Byl v činnosti až do roku 1864. Vzniklo tak rčení, že v Libochovicích mají zámek bez základů a pivovar bez střechy.) Jiří z Lobkovic vystupoval jako horlivý katolík ve věcech víry, ale i jako vůdce šlechty ve věcech politických proti císaři. Pro své provinění byl roku 1594 odsouzen k věčnému vězení na hradě Lokti, kde roku 1613 zemřel. Zkonfiskovaný majetek byl spravován komorou královskou.

Roku 1606 se kníže Zikmund Bathory vzdal svého knížectví sedmihradského ve prospěch císaře Rudolfa za náhradu 50.000 dukátů a doživotního užívání panství libochovického. Tehdy panství podle zemských desek obsahovalo: zámek a město Libochovice, pustý zámek Hazmburk a 17 vesnic: Radovesice, Poplze, Dubany, Křesín, Levousy, Vojnice, Vojničky, Lkáň, Klapý, Sedlec, Chotěšov, Slatinu, Černiv, Želevice, Horka, Lukohořany a Solany s tvrzí. Krátce nato se odstěhoval na libochovický zámek. Nechal v Libochovicích vydláždit náměstí, ale již následujícího roku jej ranila mrtvice a ochromila jej na obě nohy a jednu ruku. Byl k němu povolán lékař ze Sedmihradska, který Zikmunda vyléčil. Báthory však v Libochovicích dlouho nepobyl. Již roku 1610 byl rovněž pro pikle proti císaři zajat a v Praze uvězněn (zřejmě již v únoru 1610). V pražském vězení pak 27.března 1613 ve věku 41 let zemřel, údajně raněn mrtvicí, jsou ale i názory, že byl otráven.
Panství libochovické bylo po smrti Bathoryho zadáno nejvyššímu purkrabímu Adamu ze Šternberka, který v roce 1613 a 1614 stvrdil městu jeho výsady a svobody. Roku 1619 však ujel ze země, aby se jako věrný přívrženec Habsburků nestal účastným zavržení Ferdinanda II. a stavové potom jeho statky zkonfiskovali.
Není známo, kdo se stal v té době majitelem neb správcem libochovického panství. Je však zaznamenáno, že se do Libochovic uchýlil roku 1620 Jan Adam Nostic s rodinou. Regentem panství byl v tom čase Matěj Planický. V době třicetileté války musilo město snášet velká utrpení a jeho okolí bylo takřka vylidněno. Na okolních farách nebyli kněží, a proto také v libochovické farní matrici shledáváme zápisy o křtech, pohřbech a svatbách z Břežan, Strádonic, Orasic a jiných vzdálených obcí. Po Bílé hoře bylo libochovické panství opět vráceno Šternberkům.
Majetku se ujal František ze Šternberka a po něm v roce 1648 Václav Vojtěch ze Šternberka, který však roku 1676 prodal celé panství představiteli moravské pobělohorské šlechty hraběti (později knížeti) Gundakarovi z Dietrichsteina.
Krátce po koupi panství Dietrichsteiny postihl Libochovice dne 16. září 1676 velký požár, při němž údajně vyhořelo skoro celé město. 13. prosince 1682 uzavřel G. Dietrichstein smlouvu s roudnickým stavitelem, Italem, Antoniem della Portou na přestavbu zámku do raně barokní podoby. Přestavba byla dokončena v roce 1690 a od té doby nebyl zámek, vyjma interiérů východního křídla, které vyhořelo v roce 1800, přestavován. Stavbu samotnou prováděl podle Portova projektu Štěpán Ricz také z Roudnice a kamenické práce po celou dobu přestavby zámku vykonával jeden kamenický mistr, Jakub Mithoffer, rovněž z Roudnice. Antonio della Porta (1631 – 1702) patřil k nejzaměstnávanějším architektům a stavitelům své doby v Čechách.

Portovy zámecké stavby vycházejí ještě z renesančních půdorysných schémat a jejich členění stěn vysokým pilastrovým řádem na vysokých rustikových podstavcích s četnými jinými architektonickými znaky, svědčí o zřejmé znalosti architektury Alexandra Palladia a současně i o vlivu raně barokní vídeňské a rakouské architektury. Porta přišel do Libochovic z Roudnice, kde pro Lobkovice stavěl v letech 1668 – 1684. V Libochovicích postavil raně barokní stavbu, jejíž čtyři křídla svírají uprostřed obdélný dvůr. Dynamismus fasádám dodávají střídající se trojúhelné a obloukové nadokenní štíty. Jednotlivé okenní osy jsou odděleny vpadlými poli, sestavenými do pásů. Budovy zámeckého komplexu (konírny apod.) postavil Porta až v letech 1690 – 1697. Barokní portál u zámecké kaple byl přistavěn mnohem později, až v roce 1902, kdy byl převezen do Libochovic ze starého Dietrichsteinského paláce ve Vídni. Kamenný erb nad vchodem do zámku – součást raně barokního portálu, byl zhotoven kameníkem Janem Brokofem v roce 1690 za 150 zlatých. V držení Dietrichsteinů byl zámek až do poloviny 19.století.
Roku 1858 převzal libochovické panství manžel Terezie z Ditrichsteinů, nejstarší dcery knížete Josefa z Dietrichsteinů, Jan Bedřich hrabě z Herbersteinů. V době, kdy vlastnili Herbersteinové libochovický zámek vznikla i dnešní podoba stěn a stropů. Interiéry zámku jsou z největší části zachovány v původní barokní podobě, postupně pouze doplňované modernějším zařízením tak, jak ho vyžadovala potřeba jejich obývání až do 40. let 20. století. Pouze část východního křídla byla upravena počátkem 20. století, neboť koncem 19. století toto křídlo vyhořelo.Reprezentační místnosti zámku byly podle tehdejších zvyklostí umístěny v prvním poschodí – tzv. Piano nobile. S nádvořím je první patro spojeno dvěma výstavními barokními schodišti – na jižní a západní straně. Schodiště spolu s reprezentační prostornou schodišťovou halou vytvářely v baroku důležitou součást dynamické dispozice zámeckých interiérů. Schodiště lemuje barokní kamenná balustráda a zastropuje jej barokní klenba. Herbersteinové libochovické panství vlastnili až do roku 1945, kdy bylo státem zkonfiskováno a rozděleno dle zásad nové pozemkové reformy. Zámek s parkem převzala Státní památková správa. V současné době je zámek pod správou NPÚ Ústí nad Labem a 1. ledna 2002 byl prohlášen Národní kulturní památkou.

Před zámkem stojí pomník Jana Evangelisty Purkyně, který se v Libochovicích, dne 18. prosince 1787, narodil.

Zámecká zahrada
Zámecká zahrada v Libochovicích stávala asi již počátkem 17. století, ale o její podobě se z těch dob nezachovaly žádné záznamy. Teprve v roce 1685 nový majitel libochovického panství kníže Gundakar z Dietrichseina přijímá do svých služeb zahradním uměním obeznámeného krosozahradníka Jana Tulipána. Ten podle plánů italského architekta Antonia della Porty začal se založením pateru ve slohu barokním a podle vzoru Versailleského parku, což odpovídalo směrům, které tehdy země severně od Alp ovládaly.
Provedený základ tehdejší zámecké zahrda vypadal asi takto: Před zámkem rozprostírá se k východní straně 260m dlouhá a 80 m široká obdélná plocha, která byla rozdělena na tři různě zahradnicky upravené části. Ze zámku scházelo se do zahrady schodištěm ze Salla Terreny. Pod ním byl celý prostor rozčleněn na pravidelná pole, vroubená zimosrázen. Uvnitř polí tvořily květinové záhony s nejlepšími holandskými květinami různé ornamenty. Dvě fontány, které tuto část oživovaly, byly zdobeny sochami. Výroba fontán s ostatní kamenické práce byla zadána Jakubovi Mitthoferovi. Podél polí byly přes léto v emailových nádobách vystaveny pomerančovníky, granátové stromky, vavříny, myrty a fíky dovezené z Lipska. Celý ten čtverec byl ohraničen bohatou balustrádou z pískovce. Odtud vedly čtyři schody do dalšího oddělení. Hlavní 2 m široká promenádní cesta uprostřed celé této části byly vyrobena úzkými pruhy trávníku, v nichž byly vysazeny do pyramid sestříhané tisy dopravené z Hamburku. Cesta vedla k centrální kašně měřící asi 6 m v průměru. Cesty protínaly tuto část v pravidelné obrazce, vysoké zelené stěny z lip, habrů a jilmů uzavíraly intimní prostory a čarovná zákoutí. Architektonicky vystříhané brány a oblouky skýtaly pohledy do široké kraje. Některé plochy byly osázeny jemnými z Francie dovezenými tvarovanými ovocnými stromy. Třetí část této zahrady byla oddělena špalírem stříhaných dřevin. Do ní se vcházelo po krásném dvouramenném schodišti, které objímalo uměle utvořenou kaskádu. Plocha této části byla geometricky přesně rozdělena na větší a menší záhony, osázené jahodami, chřestem, rybízem, tvarovanými ovocnými stromy a zeleninou pro zámeckou kuchyni. I tam byla umístěny dvě honosné fontány. Hranice byly osázeny habrovými a lipovými špalíry. Sever uzavíraly tehdy současně stavěné stáje dvora a zeď k městu. Na východ od parteru se rozkládala bažantnice a lužní lesy. Pod opěrnou zdí byly založeny ovocné školky a sady. Ty sloužily k rozšiřování ovocnictví v tomto kraj. Byly zde, jako novinka z Francie dovezené, na českém území prvně pěstované zákrsky jabloní. Během dalších let bylo do Libochovice dovezeno mnoho zajímavých dřevin a cibulnatých a dalších rostlin. V roce 1703 se v emailových nádobách rozestavěných po zahradě pěstovalo 170 pomerančovníků, 69 granátových stromků. Dále zde bylo pěstováno 300 druhů tulipánů a 24 druhů narcisů
V roce 1814 předkládá inspektor panství Wenig knížeti Janu Karlovi Dietrischteinovi čtyři
Plány k přeměně zámecké zahrady v takzvaném „anglickém“ slohu. Roku 1822 byla zámecká zahrada přeměněna novým zahradníkem Seigrschmidtem. Ovšem, že idejí slavného zakladatele tohoto slohu W. Kenta nemohlo na tak skrovném prostoru být docíleno, byla kuchyňská zahrada spolu s ovocnicí a bažantnicí přeměněna na park. K tomu byl povolán tehdejší ředitel zahrad hraběte Clam-Gallase na Smíchově Blecha. Blecha postavil 8 skleníků pro tropické a novozélandské rostliny, oplotil část parku mezi dvorem a cukrovarem plotem z litinových tyčí. Roku 1857 byl zařízen po celém parku vodovod k zavlažování. Jižní hranici tvoří po celé délce řeka Ohře, která při povodních působila velké škody. Proto byla část parku opatřena hrází.
Roku 1858 připadlo panství hraběnce Terezii Herbersteinové rozené Dietrichsteinové. Za jejího působení se v údržbě zámeckého parku věnovali J. Josephu, J. Štelzich a M. Hrbek. Ten byl pověřen roku 1885 zařízením velkého květinového parteru před vstupem do zahrady ze Salla terreny. Založil také západně od zámku takzvaný „nový park“ a architektonicky jej vyzdobil. V té době se rozrostly i sbírky tropických rostlin ve sklenících, jež si zasloužily značného věhlasu.
Po smrti hraběnky Terezie Herbersteinové roku 1895 se ujal panství hrabě Josef Herberstein, který na přání své matky zachoval parku velkou přízeň. Roku 1912 byla část zahrady před zámkem přeměněna geometricko architektonicky, aby opět odpovídala slohu zámku podle plánů Antonia della Porty z roku 1685. Vodítkem bylo, působit velkými plochami. Prořezáním byly vytvořeny průhledy na krásné body okolí, a to tři z balkónu zámku a tře jiné na Hazmburk z různých míst parku. Tento základ provedl podle nákresů Josefa Rubliče vrchní zahradník M. Hrbek. Po jeho smrti v roce 1917 se prací ujal sám Rublič. Po první světové válce přibylo v zahradě alpinum a rosarium. Ve skleníku byly bohaté sbírky palem a exotických rostlin rozšířeny o kávovníky a řadu dalších vzácných rostlin. Některé dovezl sám hrabě Herberstein z jeho početních cest po Africe a Asii. Rublič se věnoval i různému šlechtění a za jeho působení byla ve zdejších sklenících největší sbírka begonií tipu
V této podobě se park zachoval, až na několik drobných úprav, dodnes.
Kéž i další staletí naleznou toto kulturní dílo tím, k čemu bylo před více než třemi sty lety založeno a po tak drahou dobu láskyplně do dnešního dne pěstováno!

Svatby na zámku
Zámek Libochovice je tradičním místem konání svatebních obřadů.

Své "ANO" si zde každý rok téměř sto snoubeneckých párů. Svatební obřady se konají v Saturnově sále zámku - v nejhonosnější prostoře, kterou zámek disponuje. Svatební obřady se konají v průběhu celé turistické sezóny, tj. od dubna do října na základě dohody s Městským úřadem Libochovice. Konkrétní termíny svateb je třeba dohodnout na matrikou MěÚ Libochovice - tel. 416 725 846.

Na zámku lze uskutečnit i církevní svatební obřady v zámecké kapli, která je vysvěcena.

Poplatek za konání svatebního obřadu v interiérech zámku
činí 2.400,- Kč včetně DPH.



Po předchozí dohodě se správou zámku lze ve zvláštních případech ve výstavní síni zámku konat svatební hostiny - pronájem je kalkulován individuálně podle náročnosti.


nahled nahled nahled nahled nahled nahled nahled nahled nahled nahled nahled nahled